Příručka vyučovacích metod


Příručka vyučovacích metod

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

B

Balík došlé pošty

Simuluje běžnou práci manažera v podnikatelském sektoru, zejména jeho informační dovednosti a organizační schopnosti. Úkolem edukanta je roztřídit a seřadit podle důležitosti různé zprávy k vyřízení. Praktická aplikace metody začíná přípravou balíku došlé pošty, promýšlením věcného obsahu a problémů, které jsou v poště nastíněny a které má edukant řešit. Po instrukci učitele jak postupovat (práce studentů, rozdělení do skupin, jak využívat pomocných materiálů, formuláře, pracovní archy, záznamníky, diář, plány programu, apod.), následuje samotné vyřizování pošty. Na pracovní archy studenti zapisují svá rozhodnutí, koncepty řešení dopisů, sdělení skupiny na základě diskuze o řešení členů skupiny apod. Po skončení práce s poštou následují referáty jednotlivých členů skupin o výsledcích práce. Závěrečná beseda pak shrnuje stanoviska skupin a uzavírá průběh přehrávky vyslovením správného postupu řešení balíku došlé pošty[1].



[1] ROHLÍKOVÁ L., VEJVODOVÁ, J. Vyučovací metody na vysoké škole. Praha : Grada Publ., 2012. s. 69. ISBN 978-80-247-4152-9.


Brainpool

Metoda brainpool je jakousi modifikací brainwritingu (metody 6-3-5), vyznačující se uvolněnější atmosférou. Každý ze zúčastněných má za úkol psát spontánně na papír své nápady k řešení zadaného problému. Když mu nápady dojdou, položí papír na stůl a vezme si odtud nějaký jiný. Tímto způsobem se inspiruje myšlenkami jiných účastníků brainpoolu a může k nim operativně připojit své originální vlastní myšlenky – nápady na řešení. Tato metoda je založená na bázi asociace[1].



[1] ROHLÍKOVÁ L., VEJVODOVÁ, J. Vyučovací metody na vysoké škole. Praha : Grada Publ., 2012. 288 s. ISBN 978-80-247-4152-9.


Brainstorming

Výraz „brainstorming“ je anglického původu, doslovný překlad zní „útočení na mozek“, častěji se volně překládá jako “burza dobrých nápadů" nebo pokud je použit ve spojení „brainstorming conference“ jako „konference dobrých nápadů“. Jedná se de facto o celou skupinu metod, které jsou podřízeny určitým zásadám. První obecnou zásadou brainstormingu je oddělení tvorby a produkce nápadů od jejich hodnocení. Další zásadou je, že kvantita vyvolává kvalitu. Třetí zásada brainstormingu vychází ze synergického efektu spolupráce, tedy z toho, že když lidé pracují společně, navzájem se inspirují a výsledný (souhrnný) efekt kooperace je větší než pouhý součet individuálních efektů.

Aby bylo možné ve vzdělávací činnosti didakticky efektivně a metodicky správně využít metody brainstormingu, musí být dodržena následující základní pravidla[1]:

  1. zákaz kritiky,
  2. uvolnění fantazie,
  3. shromáždění co největšího počtu nápadů,
  4. vzájemná inspirace,
  5. úplná rovnost všech účastníků.

Metoda brainstormingu se při praktické aplikaci ve vzdělávací praxi realizuje v rámci následujících dvou fází[2]:

  1.        I.            Vymezení pravidel, po jejich přijetí se nastolí až do té chvíle utajovaný problém, vysloví se otázka; k pravidlům patří reagovat okamžitě na vyslovenou otázku prvním nápadem; od všech účastníků se vyžaduje, aby se soustředili pouze na své vlastní nápady a nereagovali jakkoliv (souhlasně ani nesouhlasně) na vyslovované nápady druhých; nápady se po řadě registrují, nejlépe tak, aby všechny byly stále před očima celého pléna, nevynechávají se ani nápady vysloveně nemístné, na první pohled ztřeštěné, recesní až provokující; po skončení první fáze, která trvá obvykle mezi 20 až 40 minut, se vyhlásí zhruba stejně dlouhá přestávka; během níž si účastníci mohou počínat volně (diskutovat, vést polemiku, relaxovat), po přestávce se všichni znovu sejdou v plénu a následuje druhá fáze brainstormingu,
  2.     II.            právem a povinností každého účastníka je, aby jednotlivé, po řadě zaznamenané a dobře viditelné nápady podrobil co nejpřísnější kritice, zpochybnění; materiál se v průběhu kritiky třídí, uplatňují se teoretická i praktická hlediska, rozdílné názory, dochází i k přesnějším nebo zcela novým formulacím, některé nápady nepřežijí ani první kritiku a vypadnou, jiné nápady odolávají až do konce; z nápadů, které odolají kritice, se v závěru hledá vyhovující řešení; i když ne vždy brainstorming nutně dospěje k očekávanému výsledku, platí, že i dílčí výsledky mohou mít význam, přinejmenším mohou posloužit pro inspiraci při dalších podobných příležitostech.

Kromě brainstormingu existují a mohou být fakultativně využity také různé další modifikace brainstormingu, například brainwriting, konsekvenční brainstorming (zvažuje se i dopad navrhovaných řešení), brainstorming z odložených nápadů (berou se v úvahu dosud nepoužité a zatím neuplatnitelné nápady)[3].



[1] TUREK, I. Didaktika. Bratislava : IURA Edition, 1. vyd., 2008. ISBN 978-80-8078-198-9.

[2] OBST, O., PRÁŠILOVÁ, M. Vybrané kapitoly z obecné didaktiky pro účastníky studia „Andragogika“. Studijní materiál. 2006, s. 65.

[3] PETLÁK, E. Pedagogicko - didaktická práca učiteľa. Bratislava : IRIS, 2000, s. 120. ISBN 80-89018-05-X.


Bzučící skupina

Tato metoda je velmi podobná předchozí metodě snowballingu, od níž se liší de facto pouze úvodní častí. Podstatný rozdíl je ale v tom, že u bzučící skupiny práci vždy zahajuje více účastníků, minimálně dva (nebo čtyři) edukanti, dochází tak ke vzájemnému ovlivňování a spolupráci zúčastněných jedinců už od začátku práce. Učitel po osvojení poznatků vyzývá všechny zúčastněné k prodiskutování tématu ve dvojicích, či trojicích s cílem podchytit, čemu nerozuměli, s čím nesouhlasí, co by se ještě chtěli dozvědět, co je u daného tématu ještě zajímá apod. Tuto metodu je možné zařadit v jakékoliv fázi vyučovací hodiny, není časově náročná a nejsou u ní ani nijak mimořádné nároky na přípravu[1].  



[1] GRECMANOVÁ, H., URBANOVSKÁ, E., NOVOTNÝ, P. Podporujeme aktivní myšlení a samostatné učení žáků. Olomouc : Hanex, 2000. 159 s. ISBN 80-85783-28-2.