Příručka vyučovacích metod


Příručka vyučovacích metod

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

H

HOBO

Princip HOBO metody je velmi blízký výše popisované metodě Phillips 66, pouze je zde navíc počítáno s autodidakcí. Po zadání problému následuje fáze samostudia (například analýza se sběrem dat z disponibilních literárních zdrojů nebo z materiálů, dostupných na Internetu), teprve druhou fází je diskuze ve skupině a na závěr jsou zveřejněny výsledky, respektive závěry řešení. Fáze samostudia končí sepsáním písemné přípravy, se kterou edukanti následně vstupují do diskuze, při níž se rozdělí na skupinu předkladatelů návrhu a oponentů, kteří vzájemně argumentují a prosazují své vlastní názory. Učitel jednání moderuje, nepřímo řídí – facilituje – a následně ukončí diskuzi a podílí se na přijetí a případné korekci závěrů, plynoucích z diskuze[1].



[1] KOTRBA, T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-12-1.