Příručka vyučovacích metod


Příručka vyučovacích metod

Procházet slovníkem pomocí tohoto rejstříku

Speciální | A | Á | B | C | Č | D | Ď | E | É | Ě | F | G | H | CH | I | Í | J | K | L | M | N | Ň | O | Ó | P | Q | R | Ř | S | Š | T | Ť | U | Ú | Ů | V | W | X | Y | Ý | Z | Ž | VŠE

P

Phillips 66

Podstata aktivizující metody Phillips 66 spočívá v tom, že 6 učících se jedinců diskutuje 6 minut o problému na zadané téma. Výhodou oproti jiným (i aktivizujícím) vyučovacím metodám je nesporný fakt, že dochází k procvičování pohotovosti reakcí, edukanti se cvičí ve schopnostech v omezeném (relativně krátkém) čase rychle produkovat myšlenky, filtrovat, definovat a sdělovat je diskutujícím, pružně se rozhodovat, konfrontovat a prosazovat své názory.  


Případová studie

Tato na Západě rozšířená a úspěšná aktivizující metoda je založena na předkládání autentických situací, které vyžadují rozhodnutí a předchozí diskuzi týmu účastníků, zaměřenou na to, jaké konečné řešení doporučit a proč. Využití případových studií může být pro edukanty zejména na nižších stupních české vzdělávací soustavy něčím zcela novým, nečekaným a obtížným, protože na tento styl práce z předchozího vzdělávání nejsou zvyklí. Samotná metoda však nová rozhodně není. Charakteristickým rysem případových studií je to, že často neexistuje jediné správné řešení. Výsledkem může být více variant, které mají své klady a zápory. Každý účastník řešení a posuzování případové studie může mít na stejný problém, na stejnou otázku, diametrálně odlišný názor nebo se tento jeho názor může v něčem odlišovat. Hledání optima a konsensu může žádoucím způsobem pomoci jak „případu“, tak zejména rozvoji kompetencí zúčastněných[1].

Případovou studii můžeme definovat jako faktografický popis reálné situace, popis odvětví nebo podniku, jeho vnějšího prostředí a všech skutečných událostí, které se v něm odehrály. Vychází z reálné události, která bývá zpracována do textové podoby. Student dostane za úkol situaci vyřešit a před ostatními prezentovat své konkrétní návrhy. Případové studie jsou vhodným nástrojem aktivizace vzdělávaných, protože rozvíjejí nezávislé tvůrčí myšlení, praktické dovednosti v aplikaci teoretických poznatků, učící se jedinci se učí také diskutovat, argumentovat a obhajovat vlastní názory vůči oponentům[2].

Kvalitně řízená diskuze konkrétního případu vyžaduje schopnost poznávat, naslouchat, diagnostikovat, tvořivě myslet a intervenovat. V diskuzi se uplatňuje konkurence, spolupráce, přesvědčovací schopnosti, asertivita a také schopnost dosáhnout kompromisu. Při tom je žádoucí, aby každá případová studie směřovala k určitému cíli a byla prakticky orientovaná, využitelná. Mezi cíle v oblasti výchovně vzdělávací patří pedagogické cíle (procvičení, zopakování určité metody), ilustrativní cíle (doplnění teoretických znalostí o konkrétní představy), integrativní cíle (spojování poznatků z různých předmětů, důraz na mezipředmětové vazby), rozvoj kritického myšlení, rozvoj analytických dovedností a strategického myšlení, rozvoj schopností týmové komunikace a spolupráce, rozvoj komunikačních dovedností a poznávání úkolů, funkcí a rolí vedoucího pracovníka. Nejdůležitější je učit se samostatně a nezávisle myslet, rozhodovat se a jednat[3].

Smyslem používání případových studií je zdokonalit schopnosti každého jedince překonávat různé druhy problémů a samostatně kreativně dospívat k inteligentním a logickým odpovědím a rozhodnutím. Metodu případové studie může učitel používat i jako techniku mezipředmětové, komplexní výuky s cílem prakticky propojovat informace a poznatky ze souvisejících vyučovacích předmětů a oborů.



[1] CYRUS, P. et al. Informační technologie v přípravě středoškolských učitelů technických předmětů. 1. vyd. Hradec Králové : Gaudeamus, 1997. 100 s., ISBN 80-7041-278-X.

[2] KOTRBA, T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-12-1.

[3] KOTRBA, T., LACINA, L. Praktické využití aktivizačních metod ve výuce. Brno : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-12-1.