Výraz „brainstorming“ je anglického původu, doslovný překlad zní „útočení na mozek“, častěji se volně překládá jako “burza dobrých nápadů" nebo pokud je použit ve spojení „brainstorming conference“ jako „konference dobrých nápadů“. Jedná se de facto o celou skupinu metod, které jsou podřízeny určitým zásadám. První obecnou zásadou brainstormingu je oddělení tvorby a produkce nápadů od jejich hodnocení. Další zásadou je, že kvantita vyvolává kvalitu. Třetí zásada brainstormingu vychází ze synergického efektu spolupráce, tedy z toho, že když lidé pracují společně, navzájem se inspirují a výsledný (souhrnný) efekt kooperace je větší než pouhý součet individuálních efektů.

Aby bylo možné ve vzdělávací činnosti didakticky efektivně a metodicky správně využít metody brainstormingu, musí být dodržena následující základní pravidla[1]:

1. zákaz kritiky,
2. uvolnění fantazie,
3. shromáždění co největšího počtu nápadů,
4. vzájemná inspirace,
5. úplná rovnost všech účastníků.

Metoda brainstormingu se při praktické aplikaci ve vzdělávací praxi realizuje v rámci následujících dvou fází[2]:

1.        I.            Vymezení pravidel, po jejich přijetí se nastolí až do té chvíle utajovaný problém, vysloví se otázka; k pravidlům patří reagovat okamžitě na vyslovenou otázku prvním nápadem; od všech účastníků se vyžaduje, aby se soustředili pouze na své vlastní nápady a nereagovali jakkoliv (souhlasně ani nesouhlasně) na vyslovované nápady druhých; nápady se po řadě registrují, nejlépe tak, aby všechny byly stále před očima celého pléna, nevynechávají se ani nápady vysloveně nemístné, na první pohled ztřeštěné, recesní až provokující; po skončení první fáze, která trvá obvykle mezi 20 až 40 minut, se vyhlásí zhruba stejně dlouhá přestávka; během níž si účastníci mohou počínat volně (diskutovat, vést polemiku, relaxovat), po přestávce se všichni znovu sejdou v plénu a následuje druhá fáze brainstormingu,
2.     II.            právem a povinností každého účastníka je, aby jednotlivé, po řadě zaznamenané a dobře viditelné nápady podrobil co nejpřísnější kritice, zpochybnění; materiál se v průběhu kritiky třídí, uplatňují se teoretická i praktická hlediska, rozdílné názory, dochází i k přesnějším nebo zcela novým formulacím, některé nápady nepřežijí ani první kritiku a vypadnou, jiné nápady odolávají až do konce; z nápadů, které odolají kritice, se v závěru hledá vyhovující řešení; i když ne vždy brainstorming nutně dospěje k očekávanému výsledku, platí, že i dílčí výsledky mohou mít význam, přinejmenším mohou posloužit pro inspiraci při dalších podobných příležitostech.

Kromě brainstormingu existují a mohou být fakultativně využity také různé další modifikace brainstormingu, například brainwriting, konsekvenční brainstorming (zvažuje se i dopad navrhovaných řešení), brainstorming z odložených nápadů (berou se v úvahu dosud nepoužité a zatím neuplatnitelné nápady)[3].