V tomto případě jde o relativně méně známou tvořivou vyučovací metodu, zaměřenou na rozvoj asociací a analogického myšlení. Podstata spočívá v hledání a vypracování metody, která nutí řešitele překonávat navyklé způsoby v nazírání problémů (stereotypy) a umožňuje zbavit se rutinních přístupů k řešení problémů, bránících mnohdy kreativitě a inovacím. Děje se tak zejména využíváním analogií. Hledání analogií rozvíjí tvořivost, aktivizuje dosavadní vědomosti edukantů. Vyučování se stává pro učící se jedince zajímavější a kreativnější činností a je zpravidla také podstatně didakticky účinnější. Jde v zásadě o využití těchto analogií[1]:

• personální analogie,
• hledání bezprostředních analogií,
• hledání symbolických analogií,
• hledání fantazijních analogií.

V závěru můžeme oprávněně konstatovat a plně při tom sdílet názory převážné části shora citovaných autorů, že je důležité vystříhat se druhého extrému v přecenění (nadužívání) aktivizujících metod, je potřebné uvědomit si, že aktivizující metody nemohou nikdy plně nahradit tradiční (klasické) metody výuky (výklad, popis, vysvětlování, názornou demonstraci, řízený rozhovor), mohou je pouze doplnit, oživit, vylepšit, zatraktivnit, zefektivnit jejich pomocí výuku. Prioritou aktivizujících metod jako metod podpůrných by měl být kromě podpory osvojování a upevňování odborných znalostí, kromě podpory při získávání dovedností a žádoucích návyků rozvoj klíčových kompetencí. Bez kreativního přiměřeného začlenění aktivizujících metod do metodiky výuky v ekonomických předmětech a jejich přenosu do reálných metodických portfolií učitelů je nemyslitelné v ekonomickém vzdělávání vyváženě rozvíjet odborné a klíčové kompetence edukantů.