Cílem diskuse je zapojení žáků do procesu výuky, což vede k dlouhodobému uchování nabytých informací, zvýšení zájmu žáků o předmět a rozvíjení jejich myšlení, prezentačních dovedností a rovněž schopností argumentace. Diskuse napomáhá vzájemnému učení a inspiraci mezi studenty, sdílení jejich názorů může potom často pokračovat i po samotné výuce[1]. Protože vytváří prostor pro propojení tématu s konkrétními zkušenostmi studentů, dochází při diskusi k jejich vzájemnému obohacování. Metodu se doporučuje využít zejména tam, kde chce učitel zjistit názory žáků na určité téma.

Při diskusi je nutné, aby byla řízena. Čas, který této metodě věnujeme, musí být vždy efektivně využit. Stačí totiž málo a diskuse se může snadno vymknout původnímu cíli. Klíčem k dobře vedené diskusi je pedagogova pečlivá příprava. Je nutné pečlivě promyslet a písemně formulovat[2]:

• cíl diskuse, tedy to, co budou žáci na konci diskuse vědět a umět. Cíl diskuse je plánován s ohledem na stanovený čas a potřeby cílové skupiny,
• téma diskuse,
• klíčovou otázku, která je předmětem diskuse,
• podpůrné otázky, které pomohou diskusi rozvíjet.

Při této metodě  - a vůbec u všech aktivizujících metod - je podmínkou, aby k sobě žáci neseděli zády, neboť by to mohlo blokovat jejich chuť se do diskuse zapojit. Naopak je třeba, aby na sebe všichni diskutující viděli - ideální je umístění lavic do podkovy či kruhu.

Při diskusi je třeba dodržovat následující pravidla:

• Vítán je každý přípěvek do diskuse, který je k věci.
• Nesouhlas lze vyjádřit pouze s předloženou myšlenkou, nikoli s jejím autorem.
• Je nutné druhé nepřerušovat, poslouchat pozorně, opakováním či parafrázováním toho, co bylo řečeno, se ujišťovat, že jsme porozuměli danému diskusnímu příspěvku.

Velmi podstatnou záležitostí je zde promyšlená zpětná vazba od učitele, která může podpořit ochotu žáků k diskusi[3]. Mnohdy stačí u klíčové otázky doplnit otázku „podle vás“, aby se žáci ujistili, že mohou vyjádřit opravdu své názory (a nejedná se o prověřování jejich znalostí).

Efektivní je, pokud se žáci mají možnost na diskusi věcně připravit a obdrží od vyučujícího hrubá data či informace k danému tématu. Je také možné využít domácí přípravy. V každém případě je vhodné po položení klíčové diskusní otázky dopřát žákům několik minut na individuální brainstorming či volné psaní. Po chvilce samostatného promýšlení si mohou dvojice až čtveřice žáků krátce sdělit, co je napadlo. Diskuse začne už v těchto malých skupinách a následně bude plynulejší v celé studijní skupině. Jednou z diskusních metod je metoda Think – Pair – Share[4] – volně ji lze přeložit jako Mysli – Asociuj – Sdílej. Je založená na situaci, kdy se každý žák nad daným problémem nejprve zamyslí sám, následně své nápady diskutuje ve dvojici se svým sousedem a nakonec tato dvojice sdílí svůj názor ve skupině a prezentuje své řešení ostatním.

Další možností, jak využít diskusních metod v předmětu účetnictví, je případ, kdy učitel sdělí na úvod hodiny žákům probírané téma a požádá je, aby sami formulovali otázky, které by rádi prodiskutovali. Opět je vhodné postupovat tak, že nejprve přemýšlejí o předložených otázkách samostatně a teprve pak si své nápady vzájemně sdělují. Pokud vznikne více dobrých otázek, učitel je zapíše a postupně podle času a účelnosti může být prodiskutováno i několik z nich.

Možností, jak zvýšit účast žáků při diskusi, je sdělení informace, že jejich zapojení do diskuse bude hodnoceno – tedy nejde jen o kvalitu jejich názorů, ale míru jejich účasti. Je třeba věnovat pozornost tomu, aby žákům byla poskytnuta zpětná vazba. Vhodné je si dělat během diskuse poznámky.

Na tomto místě je třeba připomenout, že diskuse neznamená, že by žáci adresovali své příspěvky vyučujícímu, nýbrž tak činí sobě navzájem.

Trvání diskuse závisí na šíři diskutovaného tématu. Doporučovaná doba pro diskusi je 20 – 30 minut.

Při diskusi jsou rozvíjeny následující kompetence[5]:

• kompetence k učení,
• kompetence komunikativní,
• kompetence sociální a personální.