Debata je založená na vyjadřování pro a protiargumentů k předloženému tématu. Je tedy skupinovou metodou zaměřenou zejména na rozvoj komunikativních dovedností. Touto metodou může pracovat celá třída. Pro kvalitní debatu je třeba mít k dispozici celou vyučovací hodinu (45 minut).
Jak již bylo uvedeno, v debatě jde zejména o vyjadřování argumentů. Při argumentaci zaujímá žák poučené, uvážené, zodpovědné a strukturované vlastní stanovisko k určitému jevu, problému, názoru. Daná otázka, která je předmětem debaty, přitom musí být položena dostatečně otevřeně. Cílem je sdělení argumentů a rovněž zohlednění možných opačných názorů. Důležité je podotknout, že v této metodě jde o prosazení stanoviska, nikoli vlastní osoby. Pokud se při debatě vyskytnou oproti původnímu názoru i jiné silné argumenty, měl by být žák schopen a ochoten své původní stanovisko změnit.
Jak bylo uvedeno, v debatě jde zejména o rozvoj argumentačních dovedností. Mezi dílčí metody, které můžeme v rámci debaty pro rozvoj těchto dovedností uplatnit, patří například[1]:
argumentační esej sestávající se z několika částí: z tvrzení neboli vlastního stanoviska k dané situaci, podpůrných argumentů a důkazů, ale zároveň i protiargumentů, nemělo by zde chybět vyvracení předložených protiargumentů a vhodný závěr,
volné psaní, při němž žáci odpovídají na otázku zadanou vyučujícím či doplňují jeho nedokončenou větu (obojí je vhodné napsat na tabuli). Využívá se před vlastním probíráním nového tématu, kdy se využívá faktu, že si žáci vybaví, co už o daném tématu slyšeli či vyjádří, co si o něm myslí. Je třeba žáky upozornit, aby psali k danému tématu vše, co je napadne, i kdyby si nebyli svými nápady zcela jisti. Další podmínkou je psaní souvislého textu a využití celého stanoveného času bez zastavování – tedy „tužka je stále na papíře.“ Další zásadou je neplánovat svůj text dopředu a nevracet se k již napsanému, neškrtat ani nehodnotit. Nejde zde o formu, ale o myšlenky. Psaní trvá přibližně 3 – 10 minut. Následně mohou žáci sdílet své myšlenky ve dvojicích či skupině,
poslední slovo patří mně je metodou, při níž každý žák dostane svou vlastní kopii textu o právě probírané problematice. Všem je dán dostatečný čas na přečtení daného textu. Již v průběhu četby se žáci zamýšlejí nad tím, co čtou. K dispozici mají kartičku, na jejíž jednu stranu zapíší doslova místo v textu, které je zaujalo (ve formě věty, slovního spojení či celého odstavce). Kartu poté obrátí na druhou stranu a jinam si poznamenají, proč si zvolili právě toto místo. Nejde o podání vysvětlení nebo shrnutí textu, ale o zachycení myšlenek, které je nad četbou napadají. Po přečtení textu následuje diskuse, kdy jeden vybraný účastník vždy přečte svůj zvolený citát, aniž by k němu dodal nějaký komentář. Od této chvíle mlčí a ostatní diskutující se snaží odhadnout, proč si zvolil právě toto místo. Když se vyčerpají všechny názory diskutujících, dostane místo ten, kdo si úryvek vybral – má poslední slovo. Komentář k úryvku je třeba jen doslovně přečíst. Nevadí, že po vyslechnuté diskusi už si sám autor může myslet něco trochu jiného. V této metodě jde právě o to, aby zazněl původní, opravdu osobní názor jednotlivých účastníků diskuse.