Tato metoda je velmi podobná předchozí metodě snowballingu, od níž se liší de facto pouze úvodní častí. Podstatný rozdíl je ale v tom, že u bzučící skupiny práci vždy zahajuje více účastníků, minimálně dva (nebo čtyři) edukanti, dochází tak ke vzájemnému ovlivňování a spolupráci zúčastněných jedinců už od začátku práce. Učitel po osvojení poznatků vyzývá všechny zúčastněné k prodiskutování tématu ve dvojicích, či trojicích s cílem podchytit, čemu nerozuměli, s čím nesouhlasí, co by se ještě chtěli dozvědět, co je u daného tématu ještě zajímá apod. Tuto metodu je možné zařadit v jakékoliv fázi vyučovací hodiny, není časově náročná a nejsou u ní ani nijak mimořádné nároky na přípravu[1].