Tato skupina aktivizujících metod je založena na bázi moderní problémové koncepce vyučování, vychází z řešení typických problémových situací a jejím největším přínosem je rozvoj spontánní aktivity, samostatnosti a nezávislého tvořivého myšlení edukantů. Pokud je didaktická hra koncepčně dobře promyšlena, pro příslušnou cílovou skupinu edukantů účelně a atraktivně zacílena, designována a konstruována, dokáže motivovat již tím, že při realizaci hry jsou její účastníci aktivní, vyučování vybočí ze stereotypu, eliminuje se pocit monotonie a nudy, činnosti ve výuce se pro její účastníky výuky stávají mnohem zajímavějšími. Výuka se stává pestrou a zábavnou činností. Edukanti jsou přirozenou cestou aktivizováni, vtaženi do hry, aniž si to uvědomují. Při tom ovšem platí, že didaktická hra by neměla být samoúčelná, naopak měla by působit co nejvíce realisticky (co největší autenticita s jevy a procesy probíhajícími v reálné ekonomice) a měla by vždy sledovat splnění výchovně vzdělávacího cíle, přínosného pro výuku příslušného vyučovacího předmětu. Metodická příprava hry je proto velmi náročná, a to nejen po stránce technické a organizační, ale také z hlediska promýšlení vhodného pedagogického záměru. Je nezbytné, aby metodická příprava implementace didaktických her do výuky zahrnovala[1]:

• jasné vytyčení cílů hry (kognitivních, emocionálních, sociálních atd.),
• diagnózu připravenosti edukantů (mají-li potřebnou úroveň kognitivních schopností, vědomostí, dovedností, zkušeností),
• ujasnění pravidel hry,
• vymezení úlohy vedoucího hry,
• stanovení způsobu hodnocení,
• zajištění vhodného místa,
• příprava pomůcek, materiálu, rekvizit,
• určení časového limitu hry,
• promyšlení případných variant hry.

Ve výuce ekonomických předmětů je možné efektivně aplikovat různé ekonomické hry, které sledují zejména následující důležité cíle:

• procvičit běžné ekonomické rozhodování se zřetelem k různým kritériím,
• naučit se hodnotit účinky (efekty, dopady) rozhodování v situacích volby, získat schopnost optimalizovat procesy rozhodování,
• procvičit tvorbu strategií a taktik v dynamických situacích, techniky prognózování a podobně.

U metodicky zdařile propracovaných pokročilých didaktických her se zpravidla pracuje v několika menších skupinách v delších časových úsecích (několik dní, případně měsíců, podle závažnosti případu a sledovaného cíle), a to s využitím nezbytné dokumentace a techniky, zpravidla i za účasti rozhodčích[2].

Na trhu vzdělávání můžeme v současnosti nalézt nepřeberné množství ekonomických didaktických her. Některé jsou využitelné on - line bez zpoplatnění, například hra Marketix (http://marketix.cz), kde se hráč učí, jak se stát úspěšným: začíná jako dělník, postupným vzděláváním a úspěšným obchodováním se může vypracovat do pozice bohatnoucího podnikatele, získávajícího vliv, ovládajícího další a další odvětví.

Kvalitně zpracované ekonomické hry jsou součástí komplexního vzdělávacího programu Aplikovaná ekonomie (Baťa – Mladí podnikatelé, Junior Achievement), jedná se například o Marketingová a ekonomická simulační cvičení, Tržní rozhodovací simulace TITAN, Banky v akci, Etika v podnikání  (http://jacr.cz).

Dalším příkladem aktivity zaměřené na rozvoj kreativního myšlení je didaktická hra Asociace. Je vhodná pro rozproudění brainstormingu. Doporučená délka této hry je 20 - 30 minut a počet účastníků sudý – úkol je nejlepší řešit ve dvojicích. Hra není náročná na pomůcky, vyžaduje se do každé dvojice kniha, samolepící bločky, papír a tužky. Každá dvojice dostane konkrétní úkol, například: Jak bychom mohli zvýšit prodejnost produktu? Poté jeden z dvojice vezme do ruky knihu, otevře ji na libovolném místě a kdekoli na stránce nalepí do knihy štítek. Slovo, které je nejblíže od tohoto štítku, má posloužit jako inspirace pro nápady, od kterých se bude odvíjet odpověď na položenou otázku. Velkou roli hraje při tomto cvičení náhoda. Podporuje schopnost pohotové improvizace a asociace, neboť žáci musejí hledat spojitost mezi pojmy, které spolu normálně nijak nesouvisejí. Student se tak musí oprostit od navyklých myšlenkových postupů a snažit se najít nové, třeba i neobvyklé[3].

Pro účely opakování a pro kontrolu porozumění učiva může učitel využít například hru Nedoslýchavý dědeček. Edukanti jsou rozsazeni v kruhu. Jeden určený člen skupiny hraje roli nedoslýchavého dědečka. Učitel shrne nejdůležitější teze hodiny a vysvětlí je dědečkovi. Ten ale nerozumí, a tak jen všechno chybně opakuje. Je tedy třeba tak dlouho vysvětlovat souvislosti a opakovat fakta, dokud je i dědeček nepochopí. Pomáhat musí celá skupina, aby na dědečka mluvili dostatečně hlasitě. Jakmile všichni zopakují definici (souvislost) celkem pětkrát, pochopí to konečně i dědeček. Díky soustředěnému, několikanásobnému opakování se učivo uloží přímo do dlouhodobé paměti. Zároveň se tak dá lehko otestovat, zda si z hodiny odnášejí všichni totéž[4].

Je důležité si uvědomit, že kreativní využívání didaktických her ke zpestření výuky výrazně zvyšuje zájem o probírané téma a kladná motivace k práci ve vyučovací hodině zpravidla vede edukanty k pozitivnímu vztahu k učení, ke škole, k učitelům, k vyučovacímu předmětu a v důsledku toho významně ulehčují a zpříjemňují proces učení.